Vše se začalo v pátek 24. 3. S napětím jsme očekávali naše výměnné partnery z města Schwäbisch Gmünd, kteří měli přijet odpoledne kolem 16h. Jejich vlak měl ovšem nějakou technickou poruchu a tak se čekání o dvě hodiny protáhlo. Mně osobně to nevadilo, protože jsem se na následující týden mohla ještě o trochu lépe připravit.
Naše německé vrstevníky jsme si vyzvedli na Hlavním nádraží a odtud si je odvezli domů. Ten večer jsme měli čas jim představit naši rodinu a trochu se seznámit.
V sobotu jsme se celá skupina vydali na úvodní procházku po Petříně. Vylezli jsme i na rozhlednu a zašli do bludiště. Po návštěvě strahovského kostela jsme se rozloučili s učiteli a odtud již pokračovali samostatně či ve skupinkách do centra, abychom novým přátelům ukázali další krásné památky Prahy. V neděli jsme měli celý den volno v rodinách s vlastním programem a rozhodně jsme se nenudili! 
Pondělí jsme zahájili ve škole seznamovacími hrami, představením programu a projektového úkolu, na kterém jsme měli spolu s německými kamarády přes týden pracovat. Odpoledne jsme se podívali na Václavské náměstí a do Národního muzea.  Myslím, že většině našich Němců se to líbilo, zejména pak fascinující pohled na město z muzejní kupole, který konkuroval výhledu z Petřína.
Úterní počasí bylo nečekaně chladné, ale to nás neodradilo od prohlídky Pražského hradu. Hřálo nás zjištění, že většině zajímavých informací našeho německy mluvícího průvodce rozumíme. Při odpolední návštěvě v trojské ZOO se už naštěstí udělalo tepleji. V tu dobu jsme si již s Němci povídali jako staří známí a čas strávený ve vzájemné blízkosti nám většinou vůbec nevadil. Proto k volnému programu přibylo po zbytek týdne večerní setkávání při kulečníku či návštěva Matějské pouti. 
Plán na středu obsahoval dopolední bowling, kde jsme si užili nějakou tu zábavu a dali průchod svojí soutěživosti, a odpolední Neviditelnou výstavu. Tam jsme mohli zažít, jaké to je být slepý. 
Ve čtvrtek jsme hned po ránu navštívili kostel svatých Cyrila a Metoděje a jeho kryptu, kde se ukrývali a nakonec obětovali život stateční parašutisté operace Anthropoid. Tento zážitek byl též inspirací pro naše projektové úkoly, jejichž společným jmenovatelem byli “Pražští hrdinové a idolové”. Po návratu do školy jsme ve skupinkách dodělávali  naše prezentace a po obědě je společně s německými kamarády odprezentovali. Jako odměnu za celý náročný týden jsem dostali pizzu, nějakou tu limonádu a křupky.
V pátek v poledne jsme už opět stáli  na nádraží a nastalo loučení. Bylo plné emocí a nejedna slza ukápla. Všichni jsme získali mnoho zajímavých zkušeností, nejen s němčinou, a krásných zážitků. Už teď se nemůžeme dočkat na naše další přátelské shledání, které proběhne tento rok v září v Německu.
Video z akce