Jak jistě víte, i my jsme se letos vydali na tradiční lyžařský výcvik. Odjížděli jsme bez sněhu a v dobré náladě. Ta trochu opadla, když jsme se později škrábali nahoru do kopce. S nastoupanými metry už o přítomnosti sněhu nebylo pochyb, nahoře bylo bílo.
V prvních dnech výcviku jsme chodili pěšky, objevovali krásu kolem Dvoraček a běžkovali. Vidět ledový horizont bylo i v mlze úchvatné a pokud někdo tvrdí, že se na běžkách hodně zasmějete, má pravdu. Hodně se padalo, objímalo zmrzlé stromy, ale vyvázli jsme bez úrazů. Na pozdějším výletu jsme dokonce dojeli k Labské boudě, viděli mohylu Hanče a Vrbaty a někteří se dostali i ke Sněžným jámám.
V dalších dnech jsme mohli i lyžovat. Díky volnějšímu režimu si to každý užíval dle své nálady a menší lety do vzduchu nechyběly. Většinu večerů jsme trávili ve společenské místnosti, kde jsme si buď my nebo profesoři připravili program a dobře se navzájem pobavili. Hráli jsme hry, dělali scénky, viděli kouzlo (je nám stále záhadou) a zpívali.
S panem profesorem Imramovským jsme během výcviku navštívili lavinové území a perfektně porozuměli voskům na běžky, pan profesor Klíma nás přesvědčil o svém hudebním talentu a paní profesorka Trunečková si s námi zajisté užila klidnou, sněžnou náladu.
Poslední den jsme absolvovali běžkařský závod. Všechny týmy ho přežily a zakončili jsme jím celý, hezký kurz. Vy, co jste na něm ještě nebyli, se můžete určitě těšit a vy, co na něm naopak byli, víte možná mnohem víc než to, co jsem popsala. Můžu jen za všechny poděkovat, protože to byla legrace a bylo toho dost.
Poděkování zasluhuje i Klub rodičů, který nám přispěl na dopravu na kurz.
Ema Nejedlá