Na letošní terénní cvičení, pořádané každý rok pro sekundy, jsme se doopravdy těšili, především proto, že se jedná o náš první pobytový zájezd, kdy se již všichni dobře známe. Když se konečně přiblížil den odjezdu, nervozita i vzrušení byly na vrcholu. Rodiče nám na rozloučenou ještě jednou připomněli, ať se chováme slušně a dbáme pokynů vyučujících.
Pojďme si nyní shrnout dobrodružství, které jsme jakožto třídy 2.A a 2.D na letošním terénním cvičení ve školním roce 2023/2024 zažili. Vše to začalo 3. června, kdy jsme za poklidného pondělního rána vyrazili příměstským autobusem ze Zličína na jihozápad od Prahy. Cesta to byla dobrodružná, jelikož autobus nedisponoval klimatizací a dostatkem místa pro naše zavazadla − stěží se nás tam vešly dvě třídy nepočítaje ostatní cestující. Nepohodlí jízdy ještě zvýšila skutečnost, že jsme museli jednou přestupovat. Po příjezdu do Svatého Jana pod Skalou, kde nás na první pohled uchvátila impozantní Svatojánská skalní stěna, jsme narychlo odložili naše zavazadla do prostorů obecné školy, kde jsme byli ubytovaní, a již za pár desítek minut nám začínal program. Očekávaného rozdělení do pětičlenných pracovních skupin jsme se obávali asi nejvíce, jelikož zde bylo uplatněno sofistikované sociální inženýrství organizátorů zájezdu, se kterým jsme se pochopitelně museli smířit. Program terénního cvičení se skládal celkem ze šesti následujících témat:
● fyzika atmosféry a ochrana přírody pod vedením pana prof. Baťky
● hydrologie a klimatologie pana prof. Imramovského
● geologie se specializovanými lektory
● povídání o fungování obce s panem starostou
● orientační běh a práce s mapou a kompasem
● socioekonomická geografie s paní prof. Urbanovou
Témata fyzika atmosféry a s tím spojená ochrana přírody nás vedla ke dvěma samostatným úkolům. Naším primárním cílem bylo naměřit teplotu a tlak vzduchu na celkem pěti odlišných nadmořských výškách − právě díky této aktivitě jsme bahnitým terénem zavítali ke svatojánskému kříži, odkud výhledy byly vskutku dechberoucí. Kromě měření hodnot jsme si všímali i ohrožených druhů rostlin a zaznamenali jsme jejich přítomnost a na jakém povrchu rostou.
Pro hydrologii a klimatologii bylo strategické se ve skupinách i nadále rozdělit, abychom co nejlépe využili omezený čas. Jedna část skupiny měřila pomocí zjednodušených metod průtok místního toku Loděnice, zatímco druhá část skupiny naměřená data zpracovávala a věnovala se i jiným souvisejícím úkolům.
Geologie byla pro nás vesměs nejzajímavější. Dozvěděli jsme se, jak takové skalní masivy vznikají a něco o typických horninách. Ale především nám bylo umožněno si vyzkoušet hledání trilobitů ve volném terénu – někdo si domů přivezl i svého vlastnoručně nalezeného trilobita!
Jedním z dalších témat letošního terénního cvičení byla účast na hodinové přednášce starosty ohledně fungování obce Svatý Jan pod Skalou, kde jsme si mohli udělat představu, jak se zde žije.
Orientační běh v okolí svatojánského kláštera byl specifický tím, že jsme si z poskytnuté mapy museli pamatovat umístění kontrolních bodů. Jinak to byl běh jako každý jiný. Také jsme diskutovali o výhodách a nevýhodách jak fyzických, tak digitálních map a nedošli jsme k jednoznačnému výsledku.
Za zmínku také stojí táborák, u kterého jsme poslední společný večer poseděli, zazpívali a popovídali.
Ve středu, v závěrečný den našeho zájezdu, jsme si našli čas i pro socioekonomické šetření v Berouně, které před polednem nebylo tak snadné, jak jsme si mysleli. Každopádně po vyslechnutí pár dotázaných jsme získali detailní představu o životě v Berouně a jeho okolí. Hlavním úkolem bylo porovnat kvalitu života v Praze, Berouně a ve Svatém Janu pod Skalou na základě získaných dat z terénního cvičení.
Do Prahy se vracíme již objednaným autobusem, odnášíme si spoustu nezapomenutelných zážitků a samozřejmě i naše portfolia, na kterých jsme celou dobu pracovali a budou náležitě ohodnocena.
Jeroným Dufek