Před třiceti pěti lety měli studenti holé ruce.....
V týdnu od 13. do 17.listopadu probíhal projekt Sametové posvícení, kdy si část třídy 4.C společně se skupinou studentů z německého gymnázia v Delbrücku připomínala výročí událostí pádu komunistického režimu u nás i v Německu.
Poprvé jsme se potkali s našimi novými německými přáteli ve středu 13. listopadu ve Skautském institutu na Staroměstském náměstí. Po sérii různých seznamovacích her nás čekala ralley po městě. Hledali jsme místa, kde se před 35 lety měnil režim a plnili jsme různé úkoly. Zbytek dne a většinu dnů dalších jsme se pak věnovali hlavní náplni projektu – diskusím o problémech, které dnešní mladou generaci pálí, a následně výrobě masek pro karnevalový průvod. Ty diskuse byly vlastně docela vtipné. Nejdříve jsme se báli, že se německy nebudeme schopni vůbec domluvit. Paní profesorka Floriánová, která nás celým projektem doprovázela, nás sice od počátku uklidňovala, že to zvládneme, ale přeci jen si nebyli moc jisti. Nakonec jsme ale míchali češtinu s němčinou a angličtinou a neměli jsme žádný problém. Jako téma masek i celého vystoupení byl zvolen feminismus
Byl čtvrtek 14.11. a já už od rána jsem měla trému z mluvení s opravdovými Němci. Co když to bude slovní Gulasch?
S německými studenty jsme se sešli ráno před majestátním Lobkovickém palácem na Malé Straně, kde sídlí německé velvyslanectví. Některé z nás možná překvapil voják v německé uniformě, který kontroloval naše doklady a osobní zavazadla. Až pak jsme se dozvěděli, že každé velvyslanectví je vlastně územím, kde platí zákony té země, kterou zastupuje. Ujal se nás německý průvodce, který sice plynně hovořil i česky, nicméně pro zjednodušení komunikace jsme nakonec všichni přešli k angličtině. Po úvodní přednášce o historii paláce jsme se vydali na prohlídku. Od počátku nás okouzlila překrásná barokní zahrada paláce, zakrytá závojem šera a ponura listopadu. S překvapením jsme si prohlíželi sochu Davida Černého, zlatý trabant na vysokých nohou. Její symboliku jsme pochopili až při shlédnutí filmového dokumentu o vypjatých událostech, ke kterým zde došlo na podzim roku 1989. Ten film byl natočený přímo zde a zachycoval situaci, kdy se tisíce uprchlíků z  totalitního východního Německa pokoušelo dostat přes západoněmeckou ambasádu do vysněného demokratického světa.
Stovky žen, mužů i dětí přelézající ploty zahrad paláce. Jiní, co je z druhé strany chytají a odhání policii, která v převaze ty lezoucí strhává. Stany pokrytá zahrada, tehdy útočiště pro skoro dva tisíce Němců. Odhodlání nevzdat se, ani přes příšerné životní podmínky, mrazy a deště. Ale pak přijíždí spolkový ministr zahraničí s vytouženým sdělením. Zanedlouho nastává první odjezd autobusů kypícího Němci, kteří se snaží dostat za Železnou oponu. Příjezd druhé várky těch, co se o možnosti útěku dozvěděli až z rádia či televize. Radost všech, když se i těm dostala příležitost odcestovat.
Dokument otevírá oči a budí v německých i českých studentech otázky, následně zodpovězené naším průvodcem. Proč zrovna německá ambasáda v Praze? Jak na situaci reagovali Češi?
Po otázkách se rozloučili s průvodcem a následoval společný photoshoot.
Před ambasádou na nás čekal Miloslav Man z agentury Pragkontakt, koordinátor projektu a sluníčko celé akce. A s ním i skělá zpráva – pozvání na oběd.
V restauraci si namíchaně sedají Češi s Němci k jednomu stolu a povídají si, i když němčina zní jen od stolu organizátorů.
S plnými žaludky se pak vydáváme do Holešovické tržnice, kde pod dozorem umělce Gilberta Conti budeme masky vyrábět.
Průvod masek začal v neděli 17. 11. na Kampě. Jsme jednou z dvanácti skupin, které karnevalovými vystoupeními upozorňují na různé problémy, které nás trápí. Naše téma vycházelo ze známé debaty na sociálních sítích, „man vs.bear“. Pomocí masek jsme dávali odpověď na otázku, kdy se samotná žena v lese cítí bezpečněji. S mužem nebo s medvědem? Druhým tématem byl catcalling, tedy odmítání situace, kdy muži na ulici obtěžují ženy pískáním a různými vulgárními projevy. Dominantou našich obou skupin byla obrovská papírová socha boha Dia v podobě býka, jak unáší krásnou Europu.
Průvod byl úžasný. Lidé měli na hlavách všemožné masky. Kromě našich medvědů, koček a obličejů dotěrných mužů jsme mohli viděti šašky, ovce sa mnoho dalších. Všude bylo slyšet bubny. Maskovaní i lidé bez masek se pohupovali do rytmu a bylo vidět, že si to náramně užívali. Vůbec jsem netušila, že něco takového v Praze probíhá. Příští rok se toho chci opět zúčastnit. Je to příležitost, jak projevit svůj názor a své pocity zábavným způsobem.
Za příležitost potkat nové německé kamarády a spolu s nimi si připomenout dobu, která už se snad nikdy nebude opakovat, a také za skvělou organizaci ze strany Míly Mana a organizace Pragkontakt podporovaného Fondem česko německé budoucnosti, děkují za 4. C