Hrdě k němu píšu i rok, ale pravdou je, že stejně tak dobře mohl mít prostě jen označení 1. Nebo „Vůbec první“. Nebo „Věřím, že ne poslední“.

Dne 19.11.2008 se na našem gymnáziu otevřely dveře všem zájemcům o budoucí studium, jejich rodičům i těm, co se na nás chtěli jen podívat a nenašli odvahu jindy. Celá škola se proměnila v pestrou prezentaci našeho studijního nadšení a profesorské vynalézavosti a obětavosti. Do tohoto nepřeberného množství oddělení a zastáveček týkajících se všemožných témat souvisejících se studiem jako takovým i s aktivitami studentům milými, umístila naše skromná třídní maličkost kvinta D spolu s hostem z 2.C pomenší trh s vlastními výrobky zpestřený kavárnou, kde měli návštěvníci možnost složit své unavené údy po vyčerpávajícím maratonu Pražačkou. Záměrem v prvé řadě získat nenásilnou formou finanční prostředky pna zakoupení dárků pro lidi, kteří nejenže neměli to štěstí, aby se mohli podívat na D.O.D. na Pražačce, ale bohužel někdy ani tu jeho dávku, kterou my považujeme za samozřejmou – rodinu, zázemí, domov. Ruku v ruce s tímto cílem pak samozřejmě kráčela touha zpříjemnit návštěvníkům pobyt v naší škole a umožnit jim odnést si nejen příjemný zážitek, ale také například drobné dárky pro svoje blízké. Tato oáza našla své místo ve v loňském roce zbudované studovně ve druhém patře.

Náročnou přípravu zvládl náš tým s bravurou a elegancí sobě vlastní, ovšem patří sem také díky (zejména) paním profesorkám Janáčové (která nám poskytla potřebné vybavení a zázemí), Slípkové (která vlastnoručně přispěla do nabídky občerstvení) a Pacákové (která nám poskytla nezbytný čas k aranžování).

A co bylo k vidění?

Z rukodělných výrobků bylo možné pořídit například okouzlující jehelníčky v podobě kloboučků, nalepovací obrázky na sklo, čajová pohlazení nebo výtvory mistra dráteníčka, který své umění předváděl přímo „na place“.

Exkluzivní službu zajišťovaly umělkyně ornamentu, které zájemcům za mírnou úplatu vytetovaly pravou hennou libovolný obrazec nebo třeba jméno tajného milence a to na nešťastníkem zvolenou část těla. Samostatnou část tvořila čajovna s nevyčerpatelným množstvím roztodivných laskomin. Mezi mocná lákadla útočící na rozjitřené smysly patřily například lahodné cheesecaky, křehké šátečky s tvarohem, bábovka s popelčinými oříšky, čarovná káva jako od Maryšky a neméně podmanivý úsměv ochotné barmanky.

A k čemu to celé bylo?

Ve Farním kostele svatého Prokopa na žižkovském Sladkovského náměstí vyrostl, jako už tradičně, Strom splněných akcí. Princip tohoto projektu je jednoduchý – lidé z několika konkrétních domovů sociální péče, hospiců, domovů pro vysloužilé kněze či řádové sestry, stacionářů a azylových domů pro matky s dětmi napsali na křídla malých papírových andílků svá tajná přání, něco, co by si přáli dostat od Ježíška, kdyby náhodou trefil i k nim. V neděli 30.12. se pak tihle andílci slétli právě v onom kostele a každý, kdo si tam přišel vyslechnout adventní koncert sólistů Národního divadla si mohl některou prosbičku (nejrůznějšího charakteru – od praktických potřeb přes všemožné kratochvíle až po obyčejné „marnůstky“, na které se prostě přes rok nedostane) vybrat a během týdne potom dárek zakoupit, zabalit a přinést zpět, pod Strom splněných přání.

Díky vašemu zájmu a podpoře jsme vybrali částku přes 2 500 korun, za které jsme pořídili:

• brašnu přes rameno a psací potřeby
• 2 kosmetické balíčky
• rychlovarnou konvici
• kočárek pro panenku
• 3 CD s českými interprety
• medvěda s obřími tlapkami
• kulich, šálu a rukavice, růžový komplet

Neopomenutelnou roli v celé akci sehrál pan ředitel, který nás od začátku podporoval a který po celou dobu konání D.O.D. nenápadně přiváděl vaši pozornost naším směrem. Možná vám jenom připomněl, na co jste mysleli už dávno. Že udělat někomu radost může být docela zábava. A že to čas od času opravdu funguje, Vánoce Nevánoce.

Děkujeme.

Za Báru, Kačku F., Danielku, Štinku, Káju, Pepu a pasivní účastníky a přispěvatele, kteří si zaslouží nemenší poděkování, Johnny.